Kostel sv. Mikuláše

 V Šaraticích stával původně malý kostelík svatého Mikuláše vystavěný v románském slohu. Tento byl v pozdějších dobách mnohokrát rozšiřován. Na přelomu patnáctého a šestnáctého století byl přistavěn gotický presbytář, roku 1523 byla ke kostelu přistavěna věž pro nový zvon. Začátkem osmnáctého století byl kostel rozšířen o kapli Panny Marie Růžencové, kapli Svatého Kříže a sakristii. Na konci devatenáctého století však už kostelík kapacitně nedostačoval, lidé se při nedělních bohoslužbách ani nevešli dovnitř a proto farář Karel Vágner přišel s myšlenkou na stavbu kostela nového. Po jeho smrti v roce 1882 pokračoval v jeho práci nový šaracký farář Ferdinand Indra. Stavbu kostela se však povedlo zdárně dokončit až jeho nástupci Adolfu Tenorovi. Kvůli úředním průtahům se povolení ke stavbě nového kostela povedlo získat až v roce 1902 a to díky nemalé pomoci říšského poslance Antonína Cyrila Stojana.

 Prvního dubna 1902 byla sloužena ve starém kostele poslední mše svatá, při které přistoupily děti k prvnímu svatému přijímání a ještě téhož odpoledne začaly bourací práce. V květnu proběhlo slavnostní požehnání a uložení základního kamene a už v září byl kostel v hrubé stavbě dokončen. Konečně 4. Srpna 1903 byl kostel brněnským biskupem Františkem Bauerem posvěcen a zasvěcen ke cti Boha a slavné Panny Marie i všech svatých a jménu a památce sv. Mikuláše.

 Tento nový šaracký kostel svatého Mikuláše je postaven v novorománském slohu podle návrhu architekta Richarda Martina. Kostel je jednolodní s klenutým presbytářem na délku měří 42 metrů, šířka lodi je 12 metrů a věž dosahuje výšky 42 metrů. Nad vítězným obloukem je sanktusová věžička. V presbytáři jsou dvě vitrážová okna. Jedno s vyobrazením svatých Klementa Marii Hofbauera daroval farář Tenora a druhé zobrazující moravské věrozvěsty Cyrila a Metoděje je darem prokuristy slavkovského cukrovaru Cyrila Kyselky. V roce 1935 byl presbytář vymalován malířem Františkem Kolbábkem. Vnitřní zařízení kostela je taktéž ve slohu novogotickém. Hlavní oltář je darem vážanské farnice Františky Bačákové. Jeho kamenná mensa je dílem brněnské firmy Adolfa Loose. Oltářní obraz svatého Mikuláše je kopií oltářního obrazu ze starého kostela od Ignáce Raaba. Po stranách obrazu stojí barokní sochy svatých Augustina a Norberta, patronů premonstrátského řádu. Farnost totiž, až do jeho zrušení za vlády císaře Josefa II., patřila pod správu premonstrátského kláštera v Zábrdovicích. Dva boční oltáře jsou zasvěceny Panně Marii Lurdské a svatému Josefu. Dále se v kostele nachází kazatelna, také v novorománském slohu se sochou archanděla Michaela, která byla původně umístěna na kazatelně ve starém kostele. Na bočních stěnách kostela nacházíme sochy svatých Antonína, Jana, Václava, Anny a Terezie z Lisiuex, pod kůrem pak sochy svatého Jana Nepomuckého a svatého Jakuba. Varhany navržené šaratickým farářem Antonínem Láníkem byly slavnostně posvěceny v lednu roku 1956.